Má životní filosofie

Můj vnitřní svět.
Místo, odkud tvořím.

 

 

Je to často nenápadný, tichý a nikdy nekončící proces.

Geniální propojení mysli, těla i duše.

K hlubšímu souladu.

K naší esenci.

 

 

Kdy každá verze našeho já je přesně taková, jaká má být.

Tehdy a támhle.
Teď a tady.

 

 

Představuji si to jako neviditelné brýle,
přes které se díváme na sebe a tím pádem i na svět.

 

 

Jsme zvyklí dívat se ven a málo dovnitř sebe.

Dovolit si zpomalit. Ztišit se.

Více naslouchat sami sobě.

 

 

Každý máme v sobě tolik pokladů.

O kolika víme? Kolik nám jich zůstává skrytých?

Kolik jich skutečně využíváme?

 

 

Do toho čelíme realitě, kde svět je chaos.

O to důležitější pro mě je být součástí světa, kde je mi líp.

Zapojit se. Přispět tím, co umím.

A být upřímná sama k sobě.

 

 

Já se doslova našla ve fotografii.

Učí mě to hodně o mně samotné, ale i o světě kolem.

Je to forma terapie i forma seberealizace.

Způsob, jak se dívám na svět.

Významná část mého života.

 

 

A taky věřím v zázraky.

Pssst…
…tuším, kde se tvoří.

V otevřeném srdci. Tadáááá.
(Stejně to všichni víme.)

Otevřít své srdce často bolí.
Totální upřímnost k sobě.
Zranitelnost.

Tak tam se rodí zázraky.

 

 

Každý z nás dostal Vesmírnou výhru.

A teď je to na nás.

Žít svůj život.

 

 

Více radosti, lehkosti a důvěry.

Méně kontroly, lpění a strachu.

Více spontánnosti.

 

 

Sama se to všechno učím.

A hlavně…

….nikdy sám sebe neopustit.

 

 

Magic v obyčejných neobyčejnostech.
A nohy na zemi víc než kdy dřív.

Tvořím už jedině takto.

V této hloubce.

Vnímat smysl.

To jsem celá já.

 

Zastavíme spolu na chvíli čas?

 

 

Mezitím si můžete dumat sami o sobě…