Byl mrazivý leden a s Eliškou jsme byli domluvené fotit její rodinku na Jindřišské věži. Nikdy jsem tam nebyla, ale už jsem tušila, že tam nutně potřebuju a že to s nimi bude skvělý. A taky že bylo! Vyjeli jsme výtahem až úplně nahoru a objevili jsme se na takové malé půdě, na jejímž vysokém stropě kdesi ve tmě visel obrovský zvon, který váží půl tuny. Tohle místo na focení si Eliška s Vaškem nevybrali náhodou a to je na tom to nejlepší. Tahle věž pro ně představuje spoustu vzpomínek. Přesně přede dvěmi lety si tu řekli své ano. A teď tu nebyli jen dva, ale rovnou tři, se svou čtyřměsíční holčičkou Madlenkou. Dřevěná podlaha vrzala na každém kroku asi jako připomenutí, kolik zim to tu přečkalo. A ten led(n)ový chlad prostupoval všemi trámy, ale Elišce s Vaškem to nevadilo a užívali si atmosféru místa plné svých vzpomínek.
Zbožňuju přirozené světlo anebo světlo, které sice přirozené není, ale je pro dané místo typické. A tak jsem lovila. To světlo. Nebylo ho tam moc, ale našla jsem ho a bylo jedinečný.
A pak jsme navštívili historickou budovu hlavního nádraží a také ne náhodou. Bylo to jedno z míst, kde se ve svůj svatební den Eliška s Vaškem fotili.
A nakonec jsme se šli ohřát do kavárny s obří prosklenou výlohou, protože fotit přes sklo zbožňuju!
Eliško, Vašku a Madlenko, jste prostě skvělí!
Děkuju, že jste si mě vybrali ke zdokumentování vašeho života i za referenci, ze které jsem štěstím bez sebe. ❤
Nikol, fotky jsou naprosto parádní! I Váša je nadšený, kamarádky závidí, tchýně dojatá a babičce udělám knížku. :-) Určitě se nevidíme naposledy! :)
Eliška B.
Komentáře